Pro fotbalové zápasy fotbalového šampionátu EURO 2004 v Portugalsku bylo postaveno několik nových stadionů. Vybrali jsme tři z nich, které ve městech Lisabon, Aveiro a Leiria navrhl portugalský architekt Tomás Taveira.
Stadion José Alvaladeho, Lisabon
Celkové řešení tohoto stadionu bylo limitováno nároky stadionu určeného pro fotbal, nutným zázemím a dalšími souvisejícími funkcemi: například čtyřpatrovým sportovním zařízením zahrnujícím tělocvičnu, 25metrový plavecký bazén a také pravděpodobně největší health klub v Portugalsku. Kromě toho musely být v areálu umístěny další funkce: rodinné zábavní centrum s restauracemi, kinem, bowlingem a obchodními plochami. V komplexu jsou dále prostory ředitelství, velký obchod a sportovní muzeum. Návštěvníkům je k dispozici 3630 parkovacích mist, přístupných ze stadionu podzemními tunely. Celkový výraz stadionu vychází z několika základních momentů - "architektonických signálů" různého původu a estetiky. Mezi nimi autoři hovoří o estetice neobrutalismu, kterou teoreticky definoval Reiner Bauham. Tato estetika je patrná v celkové struktuře stadionu, především v betonových panelech na fasádě. Velký význam také hrají keramické obklady: záměrem autorů bylo "znovuobjevit" keramiku pro využití na fasádě. Uvnitř se pak na obkladech, stejně jako veškerém mobiliáři opakuje zelenožlutý motiv lva. Výrazná barevnost v interiérech pak pomáhá v navigaci (resaturace, bary, toalety, další prostory...). "Chtěli jsme, aby hlavním obrazem, který návštěvníkovi stadionu utkví v paměti, byl "svět barev", který je viditelný jak zvenku, tak ve všech interiérech, stejně jako na sedačkách v hledišti," říkají autoři.
Městský stadion, Aveiro
Městský stadion v Aveiru byl koncipován jako zcela nový a zvláštní prvek v celkové městské struktuře. Formální řešení, barvy a orientace stadionu na vyvýšeném místě viditelném už od nedaleké dálnice mu dávají sošný a hravý výraz, který funguje jako "vizitka" města. Sportoviště je situováno v rozlehlém parku s řadou vzrostlé zeleně. Postupně zde má na základě městského plánu vyrůst rozsáhlý sportovní areál. Stadion má kapacitu 32 tisíc sedících diváků a plně tak odpovídá regulím fotbalového svazu UEFA určeným pro závěrečná kola evropského šampionátu. Základní struktura stadionu je postavena na nedokončeném obvodu kruhu: svou roli u tohoto řešení hrála ekonomika prostoru, ale autoři brali v potaz také viditelnost na hrací plochu z jednotlivých sedadel a ventilaci vnitřního "kotle" a hracího trávníku.
Na fasádě jsou osazeny modulární probarvené panely z betonu, podobně se pestrá barevnost uplatňuje uvnitř stadionu. Různobarevná mozaika sedadel cíleně vytváří dojem stálé zaplněnosti a dynamiky hlediště. Rovná střecha vykonzolovaná na podpěrných sloupech má navozovat dojem lehkosti a subtility. Parkoviště stadionu je koncipováno pro 7 000 automobilů; přístup na stadion zajišťuje osm hlavních schodišť. Podobně jako u jiných staveb, má stadion VIP zónu, určenou majitelům skyboxů, novinářům, trenérům a manažerům klubů: ta je také jinak materiálově řešená. K celkovému konceptu barevnosti autoři podotýkají: "Architekti příliš nevyužívají barvy, ačkoliv středomořská kultura je založená na barevných fasádách staveb už od dob mykénské kultury, přes Atény až po Řím." Autoři pak také přiznávají inspiraci stavbami Luise Barragana: jeho tvorba jim v celkovém konceptu nejvíce pomohla najít celkové řešení.
Městský stadion Magalhaese Pessoy, Leiria
Tento stadion charakterizuje "hybridní architektonická struktura" daná faktem, že kromě fotbalových zápasů má tento stadion sloužit i pro ostatní sporty: například atletiku. Vlna střechy stadionu rámuje výhled na středověký hrad na kopci a celkově má tento stadion velmi podobnou koncepci jako stadion v Aveiru. Cílem bylo poskytnout divákům maximum komfortu, dobře zorganizovat vnitřní funkce a pohyb lidí uvnitř stadionu. Uvnitř se nachází několik restaurací a barů. Při navrhování hrálo roli několik důležitých momentů: potřeba integrovat stadion do existující městské struktury, vytvořit hlediště pro 32 tisíc diváků a zároveň vytvořit výrazem moderní stadion. Na druhé straně stály ekonomické limity městského rozpočtu, relativně chudý sportovní klub. "Opět jsme uplatnili naši "obsesi barvou": fasády jsou pojaté v mondrianovské ikonografii, podobně jako u našich dalších sportovních stánků," říkají autoři.
